Binta Kaukazský čert

Binta Kaukazský čert* 15. 10. 1999

+ 15. 5. 2009

 

Čím víc jsme kavkazsky doma i na výstavách jako celek poznávali, tím víc jsme byli (a stále jsme J) nadšeni jeho povahou a krásou. Zjistili jsme, že jeden kavkazák na dvoře je pro nás málo. Dospěli jsme k dalšímu zásadnímu rozhodnutí - Atíkovi (Atík - více o něm v sekci "Naši psi" – Attila od Královny Támar) pořídíme kamarádku. Binta Kaukazský čert

A tak na vánoce 1999 jsme pod stromečkem našli Binďu. Narodila se na slovensko – maďarských hranicích, její otec byl maďar a hned od začátku bylo jasně vidět, že v ní koluje divoká krev! Atík to s ní neměl jednoduché …. Co ta se mu navyváděla - nejoblíbenější zábavu našla ve vytahování jeho uší a pysků co nejdál od jeho hlavy, zrovna tak dopadaly chlupy z jeho ocasu. No, opět jsme smekali před Atíkovou trpělivostí a tolerantností, které se nám přestávalo dostávat při snaze naučit tu malou divokou potvoru základní povely, žádoucí pro pohodové soužití s námi a nutné pro účast na výstavách.

Binďa nám rychle, jako každý kavkazák, vyrostla v mohutnou krasavici, ale Atíkovi pokoj nikdy nedala! Jediný rozdíl byl časem v tom, že Atík už nebyl tím, co se nechával okousávat dobrovolně, ale tím, co se stával aktivním účastníkem jejich vzájemných soubojů. Zejména při těch, co se Binďu snažíval u plotu při hlídání umlčet a odehnat, protože zastával názor, že kde je nebezpečí, tam ženská ženská! To se naší Bintilce samozřejmě nelíbilo, a poslechnout staršího a stáhnout se do bezpečí vytrvale odmítala. Výsledkem byly několikrát natrhnuté uši a Atíkova krev L! Binďa uši neměla, Atík ji tak neměl za co chytit a způsobená zranění ji nemohl oplácet …. Naši psi byli zkrátka dvojka k pohledání!

 

 

 Binta Kaukazský čert Binta Kaukazský čert

 Binta Kaukazský čert

 

 Vrhy:

A z Darganova dvora (více v sekci "Štěňata" – vrh A) – 27.10.2002

B z Darganova dvora (více v sekci "Štěňata" – vrh B) – 21.2.2004

 

 

V květnu 2009 nám bohužel Bintilka odešla a nám nezbylo nic jiného, než se s ní rozloučit!

 

Rozloučení ….

Naše milá Biňuško!

Hrozně to bolí, ale nezbývá nám, než se s Tebou důstojně rozloučit... Opustila jsi nás, nechala jsi nás tu truchlící... Poslední sbohem jsme si dali, slzy bolesti jsme neskrývali, a nikdy na tebe nezapomeneme!!!

Nedá se zapomenout na téměř deset krásných let s tebou, vyrostly s tebou naše děti, bylo toho moc co jsi je naučila. Byla jsi milým společníkem, byla jsi naším hlídačem, byla jsi partnerkou našemu Atíkovi. Stala jsi se zakladatelkou naší chovatelské stanice, dala jsi život Arbatovi, Bašence, Byrranze, Belušce, Berezině, Birjuse, Benderce, Bazarce, Borisovi, Brestovi a Buráčkovi. Spolu s Byrrangou jsi na dvoře odchovala i své vnučky a vnoučky, Cem z tebe dokonce udělal již několikanásobnou prabábu.

Zkrátka žiješ s námi dál... Nevidíme tě, neslyšíme tvůj hluboký hrdelní hlas, ale cítíme tě všude kolem nás.

Vzpomínáme, jak jsme si jednou z Komárna na Vánoce přivezli domů chlupaté drzé a nesmírně uječené štěnisko. Provřískalo celou cestu domů, a doma se upnulo na Atíka. Zejména jeho pysky, uši, ocas – nebylo lepší hračky pro naši mrňavou Biňušku! Rostla z Tebe krásná holka, bylo komické pozorovat jak jsi na Atíkovi závislá, jak jsi pokorně přijala roli jeho žačky. Akorát u plotu jsi s ním hezky zametala, nechtěla ses nechat zahnat do bezpečí když měl Atík pocit, že mu při hlídání zavazíš. Joj, to bylo natržených uší, ještě že Ty jsi žádné neměla a tak Ti to Atík nemohl vracet! Taky v době hárání jsi dávala Atíkovi na frak, z Tebe, poslušné dámy se stávala hrdá provokující dáma - domina, a z Atíka žadonivý ťunťa co byl za čuchnutí ke Tvé zadnici ochotný snášet Tvé šikanující a ponižující výpady.

Když nám Atík odešel (bože proč tak neúprosně letí jen ten čas a bolest pořád zůstává???), převzala jsi nadvládu nad Darganovým dvorem. Ach jo, Bintilko naše, kdo teď bude chodit Ťapce vysvětlovat, že psí návštěvy u nás se nestraší? Nebo jsi snad stihla Ťapinku a Colinku a Bonbóna poučit o tom, jak se mají chovat až tu nebudeš? Vždyť jsi odešla tak rychle...

Už jsi zase vedle Atíka, spíš věčným spánkem a Atík je opět tvým učitelem a vychovatelem. S Darganem teď možná lamentujete nad tím, jak to tady dole vedem, když odcházíte bez nás. Věřte, není pro nás nic horšího než vědomí, že nemůžete zůstat s námi navždy!!!!!!

Milá Biňuško, DĚKUJEME ti za všechny hezké chvíle, které jsme s tebou mohli prožít, za všecku tu legraci a potěšení, které jsi nám dopřávala. Odpusť nám vše, čím jsme ti činili příkoří. Milovali jsme tě, a víme, že i ty nás.

 

Binta2