(domácky Ťapka, Ťapinka, Ťapuška)

* 21.2.2004    +6.6.2015

matka: JCH. Binta Kaukazský čert

otec:     CH. Boris Dachvoj

sourozenci: více v sekci Štěňata – Vrh B

vrhy: C z Darganova dvora
 

Tak se sešel rok s rokem, a z našeho darganního miminka se stala dospělá slečna. Naše Ťapuška vyrostla ve společnosti své matky, Biňušky (více o ní v sekci Naši psi - Binta Kaukazský čert) a zažili jsme s ní spoustu srandy i perných chvilek.

Ťapka není výstavní pes, krom pár svých „kamarádů“ (lidských i psích) nikoho ostatního „nemusí“. Není ten typ, co je hlídací jen doma, výstavy a shluky lidí jsou pro ni spíš příležitostí jak nás uvést do stavu bdělosti a věru být ve střehu pořád, není pro nás páníčky, žádné terno. Obzvlášť dneska, když se spousta rozhodčích striktně drží výstavního řádu a bez ohledu na standardní povahu posuzovaného plemene psa vyloučí za sebemenší projev agresivity. Neříkám, že na to rozhodčí nemá právo a že je to úplně špatně … jen tím chci vysvětlit, že díky tomu nejsou výstavy pro Ťapku vhodným způsobem trávení volného času. Jó zablafat si doma za plotem na cizího spoluobčana, za to Ťapku rádi pochválíme! Ale špatně se jí vysvětluje, že blafat a hrčet mimo svůj dvoreček se nežádá a na výstavě dokonce zakazuje (ještě je tady možnost, že jí to zkrátka správně vysvětlit neumíme a tak je to spíš naše než její chyba). Takže vrcholem našeho výstavního snažení bylo udělení jednoho CAJCe p. Miroslavem Václavíkem, res.CACe p. Karlem Hořákem, a v dětském věku titul nejkrásnější dorostenec klubové výstavy KRaAOP Ing. Řehánkem. V dospěláckém věku jsme dosáhli několika vítězství v klubových pracovních soutěží Super povaha. Vítězství v těchto soutěžích dosahují také její potomci Colchis, Cetibay a Cnori, Cageri dokonce na celostátní úrovni. Nyní, v 8,5 letech, se Ťapinka těší pevnému zdraví a vitalitě.

 7/2012

Dopis o Ťapince... pro Ťapinku

Milá Ťapinko,

Pořád to bolí a moc, máme sice plný dvůr – ale bez Tebe je tu prázdno, všude Tě vidím, slyším, na Colí volám Ťapíííí L L L…. Derou se mi pořád slzy do očí, když si na Tebe vzpomenu, nebo když se mě na Tebe někdo zeptá. Vím, že není konec světa a po čase, budu schopná na to, co se s Tebou stalo, myslet s nadhledem. Budu schopná připustit, že asi to tak všechno mělo být, a svůj odchod do nebe jsi naplánovala tak jak jsi sama chtěla – a my už se nikdy nedozvíme, proč jsi se rozhodla od nás odejít, a proč jsi nechtěla, aby byl čas na to, abychom Ti ten odchod překazili.

Seběhlo se to tááák rychle L! V pátek ráno, když jsem odcházela do práce, hlavou jsi se mi otřela o dlaně, mrkla jsi mi do očí, dostala jsi pohlazení, stejně jako Chita, Colí a Boníček….

Ještě před tím jsem odklidila hrstičku zvratků, která sice neměla nálepku „Ťapinčina“, ale protože nad ránem jsi chtěla doma vypít kýbl vody – a kdybychom Tě neokřikli, snad bys ho i celý vypila - dalo se předpokládat, že jsi se přepila a pak část večeře vyvrhla právě Ty.

Do práce jsem odcházela s pocitem, že je vše v pořádku, bez obav či podezření, že se s kterýmkoliv našim hafanem něco děje.

Ten den bylo venku vedro, skoro tropické … a tak když jsem odpoledne dorazila domů, nepřekvapilo mě, že ležíš v garáži, na betonu … zasunutá téměř pod autem. Když jsem Tě však pozdravila, a čekala opětování… nedělo se vůbec nic L. Nepřiběhla jsi ke mně, nezvedla a dokonce ani neotočila hlavu, nezamávala ocasem … byla jsi jako bys tam vůbec nebyla… napadlo mě, že snad tvrdě spíš?. Přišla jsem blíž, znovu na Tebe zavolala, pohladila Tě … a Ty stále nic L. Došlo mi, že něco není v pořádku a začala jsem Tě hladit po celém těle, povytáhla jsem Tě z pod auta a přitom si všimla, že je pod Tebou kaluž hnisu…. Okamžitě mi blesklo hlavou, že to je pyometra - hnisavý zánět dělohy!!!! Před 14 dny jsi hárala, teď z Tebe teče sajrajt, jsi apatická, je zle!!!!!

Začala jsem v duchu panikařit, ale současně jsem věděla, že před Tebou musím zachovat klid a hlavně zařídit Ti pomoc! Do auta jsme Tě nakládali v plachtě, apatickou, bez života, neměla jsi sílu si ani sednout, natož se postavit na nohy … cestou už Ti vypadával bezvládně jazyk z tlamky, cesta byla nekonečná!!! Na veterině o diagnoze nebylo pochyb L. Sono a krevní testy definitivně všechno potvrdily – Tvůj jedenáctiletý organismus byl až na nepatrně a spíš symbolicky zvýšené hodnoty jater a ledvin zdráv … a jediným, za to však život ohrožujícím problémem byla sepse v důsledku pokročilého a rozvinutého, hisavého zánětu dělohy L L L. Bez operace nulová šance na přežití, s operací tak 50/50 … přičemž bylo nutné organismus stabilizovat – dostala jsi v kapačce všechno co dávalo naději, že se Ti uleví a Tvé tělo na ranní zákrok připraví.

Za obrovský úspěch jsme považovali to, že jsi ještě na veterině během kapačky zvedla hlavu a očima nás sledovala … a co víc, doma se i postavila nohy a vyčůrala. Hnis z Tebe odtékal téměř nepřetržitě, ve velkém množství!!!! Evidentně se Ti k naší velké radosti ulevilo!!!

Bylo to bohužel naposledy, co jsi nám ten páteční večer vykouzlila úsměv na rtu … pak už jsi nevstala, a odmítla i pít … celou noc jsme Ti po kapkách do tlamky stříkali vodu s elektrolytem, abychom Ti alespoň zvlažili pysky.

V sobotu ráno, jsi začala zvracet … a to co z Tebe šlo, co do množství a obsahu… nám téměř s jistotou dávalo na vědomí, že je konec …L L L. Že jsi už jednou nohou v nebi, a že jsi naděje na návrat do života v noci definitivně vzdala L L L. Se slzami v očích a krutou bolestí v srdci, jsme Ti dopřáli milosrdný odchod z tohoto světa L L L.

Zůstali jsme sami, bez Tebe, naší Ťapinky, a bez Tvé odpovědi na otázku PROČ jen jsi nám nedala na vědomí, že se s Tebou něco děje, resp. proč dala vědět až tak pozdě… Jako by jsi se rozhodla, že nám do poslední chvíle nebudeš kazit radost z toho, že jsi byla celý život zdravá (jen v mládí a letos v zimě jsi prodělala zánět v uchu - ale to se za nemoc snad ani počítat nedá), že jsme s Tebou zažívali spoustu srandy (naposledy třeba když jsi chtěla z chodby do kuchyně a packou místo po klice jsi hrábla po klíči a v té kuchyni jsi nás zamkla…. nebo když jsi v obýváku spala tak tvrdě a hlasitě, že jsme my v ložnici ani spát nemohli …), zkrátka jako by jsi nám nechtěla přidělávat starosti s tím, že se trápíš a reste v Tobě bebí L L L.

Kdyby jsi jen tušila, že o to víc se trápíme teď my tím, že jsme Ti nemohli pomoci včas … neboť pyometra je sice těžké a život ohrožující onemocnění, zejména starších fen, ale při včasné diagnostice a adekvátní terapii je cca ze 70 % úspěšně léčitelné.

Kdyby jsi jen tušila, jak přemýšlíme o tom, co jsme přehlédli … jestli byly nějaké signály co jsi nám vysílala a my je neviděli … přesto, že jsi s námi od zimy sdílela odpoledne a v noci dům … ne chodbu, ale obývák, gauč … měli jsme Tě posledního půl roku cca 18 hodin denně na očích … jen pár hodin denně jsi byla venku s Colí, nebo s Chitou, relativně bez dozoru …

Měli jsem za to, že o pyometře víme téměř vše … bylo to jen pár týdnů co toto onemocnění prodělala a - ťuk ťuk uzdravila se - Tvoje sestřička Beruška (Birjusa).

Paradoxně v době, kdy jsme byli s paničkou Berušky v kontaktu, abychom spolu s nimi sdíleli průběh, boj a výhru nad nemocí, a současně studovali co všechno ta nemoc obnáší - tj. příznaky, projevy a léčbu, neměli jsem nejmenší tušení, že časovaná bomba už tiká i v Tobě L L L. V době, kdy jsme měli obrovskou radost z toho, že Beruška nad pyometrou zvítězila, a dobrý pocit z toho, že díky Berušce jsme o pyometře poučení, znalí věci, schopní příznaky této nemoci poznat… už jsi i Ty, tajně a skrytě s toto nemocí bojovala… aniž bychom my, Tvojí páníčci, poznali na Tvém chování cokoliv neobvyklého L L L.

Ťapinko odpusť nám, jestli jsme neměli oči dokořán i přesto, že jsme o tom hluboce přesvědčeni.

Děkujeme, že jsi si nás vybrala a provázela jsi nás našimi životy.

Byla jsi věrná a námi milovaná. Ťapinko, odpočívej v pokoji.

Ťapinko, jsme stále s Tebou, a Ty jsi stále s námi.