Milá Ťapinko,

Pořád to bolí a moc, máme sice plný dvůr – ale bez Tebe je tu prázdno, všude Tě vidím, slyším, na Colí volám Ťapíííí L L L…. Derou se mi pořád slzy do očí, když si na Tebe vzpomenu, nebo když se mě na Tebe někdo zeptá. Vím, že není konec světa a po čase, budu schopná na to, co se s Tebou stalo, myslet s nadhledem. Budu schopná připustit, že asi to tak všechno mělo být, a svůj odchod do nebe jsi naplánovala tak jak jsi sama chtěla – a my už se nikdy nedozvíme, proč jsi se rozhodla od nás odejít, a proč jsi nechtěla, aby byl čas na to, abychom Ti ten odchod překazili.

Seběhlo se to tááák rychle L! V pátek ráno, když jsem odcházela do práce, hlavou jsi se mi otřela o dlaně, mrkla jsi mi do očí, dostala jsi pohlazení, stejně jako Chita, Colí a Boníček….

Ještě před tím jsem odklidila hrstičku zvratků, která sice neměla nálepku „Ťapinčina“, ale protože nad ránem jsi chtěla doma vypít kýbl vody – a kdybychom Tě neokřikli, snad bys ho i celý vypila - dalo se předpokládat, že jsi se přepila a pak část večeře vyvrhla právě Ty.

Do práce jsem odcházela s pocitem, že je vše v pořádku, bez obav či podezření, že se s kterýmkoliv našim hafanem něco děje.

Ten den bylo venku vedro, skoro tropické … a tak když jsem odpoledne dorazila domů, nepřekvapilo mě, že ležíš v garáži, na betonu … zasunutá téměř pod autem. Když jsem Tě však pozdravila, a čekala opětování… nedělo se vůbec nic L. Nepřiběhla jsi ke mně, nezvedla a dokonce ani neotočila hlavu, nezamávala ocasem … byla jsi jako bys tam vůbec nebyla… napadlo mě, že snad tvrdě spíš?. Přišla jsem blíž, znovu na Tebe zavolala, pohladila Tě … a Ty stále nic L. Došlo mi, že něco není v pořádku a začala jsem Tě hladit po celém těle, povytáhla jsem Tě z pod auta a přitom si všimla, že je pod Tebou kaluž hnisu…. Okamžitě mi blesklo hlavou, že to je pyometra - hnisavý zánět dělohy!!!! Před 14 dny jsi hárala, teď z Tebe teče sajrajt, jsi apatická, je zle!!!!!

Začala jsem v duchu panikařit, ale současně jsem věděla, že před Tebou musím zachovat klid a hlavně zařídit Ti pomoc! Do auta jsme Tě nakládali v plachtě, apatickou, bez života, neměla jsi sílu si ani sednout, natož se postavit na nohy … cestou už Ti vypadával bezvládně jazyk z tlamky, cesta byla nekonečná!!! Na veterině o diagnoze nebylo pochyb L. Sono a krevní testy definitivně všechno potvrdily – Tvůj jedenáctiletý organismus byl až na nepatrně a spíš symbolicky zvýšené hodnoty jater a ledvin zdráv … a jediným, za to však život ohrožujícím problémem byla sepse v důsledku pokročilého a rozvinutého, hisavého zánětu dělohy L L L. Bez operace nulová šance na přežití, s operací tak 50/50 … přičemž bylo nutné organismus stabilizovat – dostala jsi v kapačce všechno co dávalo naději, že se Ti uleví a Tvé tělo na ranní zákrok připraví.

Za obrovský úspěch jsme považovali to, že jsi ještě na veterině během kapačky zvedla hlavu a očima nás sledovala … a co víc, doma se i postavila nohy a vyčůrala. Hnis z Tebe odtékal téměř nepřetržitě, ve velkém množství!!!! Evidentně se Ti k naší velké radosti ulevilo!!!

Bylo to bohužel naposledy, co jsi nám ten páteční večer vykouzlila úsměv na rtu … pak už jsi nevstala, a odmítla i pít … celou noc jsme Ti po kapkách do tlamky stříkali vodu s elektrolytem, abychom Ti alespoň zvlažili pysky.

V sobotu ráno, jsi začala zvracet … a to co z Tebe šlo, co do množství a obsahu… nám téměř s jistotou dávalo na vědomí, že je konec …L L L. Že jsi už jednou nohou v nebi, a že jsi naděje na návrat do života v noci definitivně vzdala L L L. Se slzami v očích a krutou bolestí v srdci, jsme Ti dopřáli milosrdný odchod z tohoto světa L L L.

Zůstali jsme sami, bez Tebe, naší Ťapinky, a bez Tvé odpovědi na otázku PROČ jen jsi nám nedala na vědomí, že se s Tebou něco děje, resp. proč dala vědět až tak pozdě… Jako by jsi se rozhodla, že nám do poslední chvíle nebudeš kazit radost z toho, že jsi byla celý život zdravá (jen v mládí a letos v zimě jsi prodělala zánět v uchu - ale to se za nemoc snad ani počítat nedá), že jsme s Tebou zažívali spoustu srandy (naposledy třeba když jsi chtěla z chodby do kuchyně a packou místo po klice jsi hrábla po klíči a v té kuchyni jsi nás zamkla…. nebo když jsi v obýváku spala tak tvrdě a hlasitě, že jsme my v ložnici ani spát nemohli …), zkrátka jako by jsi nám nechtěla přidělávat starosti s tím, že se trápíš a reste v Tobě bebí L L L.

Kdyby jsi jen tušila, že o to víc se trápíme teď my tím, že jsme Ti nemohli pomoci včas … neboť pyometra je sice těžké a život ohrožující onemocnění, zejména starších fen, ale při včasné diagnostice a adekvátní terapii je cca ze 70 % úspěšně léčitelné.

Kdyby jsi jen tušila, jak přemýšlíme o tom, co jsme přehlédli … jestli byly nějaké signály co jsi nám vysílala a my je neviděli … přesto, že jsi s námi od zimy sdílela odpoledne a v noci dům … ne chodbu, ale obývák, gauč … měli jsme Tě posledního půl roku cca 18 hodin denně na očích … jen pár hodin denně jsi byla venku s Colí, nebo s Chitou, relativně bez dozoru …

Měli jsem za to, že o pyometře víme téměř vše … bylo to jen pár týdnů co toto onemocnění prodělala a - ťuk ťuk uzdravila se - Tvoje sestřička Beruška (Birjusa).

Paradoxně v době, kdy jsme byli s paničkou Berušky v kontaktu, abychom spolu s nimi sdíleli průběh, boj a výhru nad nemocí, a současně studovali co všechno ta nemoc obnáší - tj. příznaky, projevy a léčbu, neměli jsem nejmenší tušení, že časovaná bomba už tiká i v Tobě L L L. V době, kdy jsme měli obrovskou radost z toho, že Beruška nad pyometrou zvítězila, a dobrý pocit z toho, že díky Berušce jsme o pyometře poučení, znalí věci, schopní příznaky této nemoci poznat… už jsi i Ty, tajně a skrytě s toto nemocí bojovala… aniž bychom my, Tvojí páníčci, poznali na Tvém chování cokoliv neobvyklého L L L.

Ťapinko odpusť nám, jestli jsme neměli oči dokořán i přesto, že jsme o tom hluboce přesvědčeni.

Děkujeme, že jsi si nás vybrala a provázela jsi nás našimi životy.

Byla jsi věrná a námi milovaná. Ťapinko, odpočívej v pokoji.

Ťapinko, jsme stále s Tebou, a Ty jsi stále s námi.