Jak jsme se kavkazákovi přišli


  

...inspirováni webovými stránkami naší kamarádky, t.č. bohužel již zesnulé paní Lídy Švecové (http://lajdn.unas.cz/) ...

 

 Tak tedy… Chuť pořídit si "pořádného psa" manžel dostal v době, kdy jsme se s dvěmi malými dětmi odstěhovali z paneláku zpět do domku, kde manžel vyrůstal. Domek - jeden z posledních obydlených směrem z města - a přilehlou zahradu plnou ovocných stromů vždy hlídali němečtí ovčáci, pyšníci se složenými zkouškami z výkonu, poslušnosti a obrany. Psi a cvičák, to byl především manželův koníček již od dětství. S odchodem manžela z domu však časem odešel na věčnost i poslední německý ovčák. Po letech, kdy se naskytla možnost útěku z paneláku zpět do domečku se zahradou, neváhali jsme ani chvilku. Současně bylo rozhodnuto i o pořízení psa, jako nedílné součásti našeho nového domova.

  

O plemenu zatím rozhodnuto nebylo, ale určitě - dle názoru manžela - to mělo být něco většího než německý ovčák. Náhoda tomu chtěla, že jsme narazili na inzerát, nabízející štěňata kavkazského ovčáka. První otázky byly typu jak vypadá a jak je velký, jestli se dá vycvičit ke hlídání? Dozvěděli jsme se že "je" velký a mohutný, že "především" hlídá a to z vlastního přesvědčení, ne v důsledku výcviku. Cena se nám ale tehdy zdála vysoká, dlužno dodat že se psal rok 1996 a my před sebou měli rekonstrukci domu. Pozvání na prohlídku psů a štěňat na druhém konci republiky jsme tehdy s poděkováním prozatím museli odmítnout.

  

Čas běžel, sem tam se objevila nějaká fotka kavkazáka v kynologických časopisech, cíleně jsme vyhledávali informace o tomto plemeni v knihách i na internetu. Čím víc jsme si toho o plemeni přečetli, tím víc jsme po něm toužili! Jednou jsme v časopise "Pes, přítel člověka", narazili na článek podepsaný majitelem chovatelské stanice se sídlící pouhou hodinu cesty od našeho bydliště. Neodolali jsme a zavolali. Tentokrát jsme se na nezávaznou návštěvu objednali sami a čekali, zda se ujistíme o správné volbě vybraného plemene, o kterém jsme dosud jen četli a které jsme až dosud viděli jen na obrázcích.

 

Chovatel, ač v té době žádné štěňata neměl, s naší návštěvou souhlasil. Měl tehdy 2 feny, které na první pohled dostaly manžela a na druhý i mě (na první pohled se mi totiž zdálo, že takového psa nebude v našich silách uživit!!!).

 

S chovatelem, který v té době měl za sebou 3 odchované vrhy a se psy chodil hlídat, jsme vedli o plemeni dlouhou debatu. Probírali jsme nejen jeho povahu a exteriér plemene, ale i osobní zkušenosti chovatele, který nás upozornil na to, že kavkazák není a ani po případném výcviku nikdy nebude to, co německý ovčák – tedy pes spolehlivě plnící povely. Kavkazák nám byl vylíčen jako pes, který pánovy povely plní ne proto že byly vyřčeny, ale proto, že sám uzná za vhodné je splnit. Pes, který má svou hlavu, hlavu kterou přemýšlí, vyhodnocuje situace a jedná ...

 

Z návštěvy jsme odjížděli o něco (hodně?) chytřejší, ale hlavně s pocitem, že právě takové plemeno psa chceme. Takže o plemeni bylo rozhodnuto a o chovateli od kterého si štěně z příštího vrhu koupíme, taky.

 

 Mezitím jsme objeli pár výstav, kavkazany jsme s nadšením okukovali a těšili se na to, až se také staneme majiteli jednoho z nich. V létě 1998 jsme se konečně dočkali a bylo nám umožněno v chumlu šestitýdenních štěňátek ukázat na jedno, které si za 14 dní odvezeme. Byli všichni krásní a všichni tak stejní. Bylo těžké ukázat pouze na jedno z nich. Jasno jsme měli pouze v tom, že chceme psa, samce. Nakonec jsme ukázali na pejska, který se od ostatních odlišoval jen svou světlejší barvou. Protože štěňátka teprve čekala na tetování, z chovatelem nabídnutých jmen jsme si i mohli vybrat jméno. Těch 14 dní které zbývaly do odběru byly pro nás strašně dlouhé, vždyť všechny přípravy, jako např.vybudování prostorného kotce a oprava plotu kolem celého pozemku již byly dávno hotovy. Ale dočkali jsme se a do rodiny k nám přibyl DARGAN (více o něm v sekci "Naši psi" – Dargan Kamenná stráž).

 

 Našim dvorkem pak postupem času po Darganovi prošli i další kavkazáci – Atík (více o něm v sekci "Naši psi" – ATTILA od Královny Támar) a Binta (více o ní v sekci "Naši psi" – BINTA Kaukazský čert). Poté, co i Binta byla jako typická představitelka plemen uchovněna, rozhodli jsme se založit vlastní chovatelskou stanici, o jejímž názvu se vůbec nediskutovalo - okamžitě nám všem doma bylo jasné, že se nemůže a nebude jmenovat jinak, než Z DARGANOVA DVORA, na počest a památku našeho prvního kavkazáka Dargana Usmívající se.