* 15. 10. 1999

+ 15. 5. 2009

?ím víc jsme kavkazsky doma i na výstavách jako celek poznávali, tím víc jsme byli (a stále jsme J) nadšeni jeho povahou a krásou. Zjistili jsme, že jeden kavkazák na dvo?e je pro nás málo. Dosp?li jsme k dalšímu zásadnímu rozhodnutí - Atíkovi (Atík - více o n?m v sekci "Naši psi" – Attila od Královny Támar) po?ídíme kamarádku.

A tak na vánoce 1999 jsme pod strome?kem našli Bin?u. Narodila se na slovensko – ma?arských hranicích, její otec byl ma?ar a hned od za?átku bylo jasn? vid?t, že v ní koluje divoká krev! Atík to s ní nem?l jednoduché …. Co ta se mu navyvád?la - nejoblíben?jší zábavu našla ve vytahování jeho uší a pysk? co nejdál od jeho hlavy, zrovna tak dopadaly chlupy z jeho ocasu. No, op?t jsme smekali p?ed Atíkovou trp?livostí a tolerantností, které se nám p?estávalo dostávat p?i snaze nau?it tu malou divokou potvoru základní povely, žádoucí pro pohodové soužití s námi a nutné pro ú?ast na výstavách.

Bin?a nám rychle, jako každý kavkazák, vyrostla v mohutnou krasavici, ale Atíkovi pokoj nikdy nedala! Jediný rozdíl byl ?asem v tom, že Atík už nebyl tím, co se nechával okousávat dobrovoln?, ale tím, co se stával aktivním ú?astníkem jejich vzájemných souboj?. Zejména p?i t?ch, co se Bin?u snažíval u plotu p?i hlídání uml?et a odehnat, protože zastával názor, že kde je nebezpe?í, tam ženská ženská! To se naší Bintilce samoz?ejm? nelíbilo, a poslechnout staršího a stáhnout se do bezpe?í vytrvale odmítala. Výsledkem byly n?kolikrát natrhnuté uši a Atíkova krev L! Bin?a uši nem?la, Atík ji tak nem?l za co chytit a zp?sobená zran?ní ji nemohl oplácet …. Naši psi byli zkrátka dvojka k pohledání!

 Vrhy:

A z Darganova dvora (více v sekci "Št??ata" – vrh A) – 27.10.2002

B z Darganova dvora (více v sekci "Št??ata" – vrh B) – 21.2.2004

V kv?tnu 2009 nám bohužel Bintilka odešla a nám nezbylo nic jiného, než se s ní rozlou?it!

Rozlou?ení ….

Naše milá Bi?uško!

Hrozn? to bolí, ale nezbývá nám, než se s Tebou d?stojn? rozlou?it... Opustila jsi nás, nechala jsi nás tu truchlící... Poslední sbohem jsme si dali, slzy bolesti jsme neskrývali, a nikdy na tebe nezapomeneme!!!

Nedá se zapomenout na tém?? deset krásných let s tebou, vyrostly s tebou naše d?ti, bylo toho moc co jsi je nau?ila. Byla jsi milým spole?níkem, byla jsi naším hlída?em, byla jsi partnerkou našemu Atíkovi. Stala jsi se zakladatelkou naší chovatelské stanice, dala jsi život Arbatovi, Bašence, Byrranze, Belušce, Berezin?, Birjuse, Benderce, Bazarce, Borisovi, Brestovi a Burá?kovi. Spolu s Byrrangou jsi na dvo?e odchovala i své vnu?ky a vnou?ky, Cem z tebe dokonce ud?lal již n?kolikanásobnou prabábu.

Zkrátka žiješ s námi dál... Nevidíme t?, neslyšíme tv?j hluboký hrdelní hlas, ale cítíme t? všude kolem nás.

Vzpomínáme, jak jsme si jednou z Komárna na Vánoce p?ivezli dom? chlupaté drzé a nesmírn? uje?ené št?nisko. Prov?ískalo celou cestu dom?, a doma se upnulo na Atíka. Zejména jeho pysky, uši, ocas – nebylo lepší hra?ky pro naši mr?avou Bi?ušku! Rostla z Tebe krásná holka, bylo komické pozorovat jak jsi na Atíkovi závislá, jak jsi pokorn? p?ijala roli jeho ža?ky. Akorát u plotu jsi s ním hezky zametala, necht?la ses nechat zahnat do bezpe?í když m?l Atík pocit, že mu p?i hlídání zavazíš. Joj, to bylo natržených uší, ješt? že Ty jsi žádné nem?la a tak Ti to Atík nemohl vracet! Taky v dob? hárání jsi dávala Atíkovi na frak, z Tebe, poslušné dámy se stávala hrdá provokující dáma - domina, a z Atíka žadonivý ?un?a co byl za ?uchnutí ke Tvé zadnici ochotný snášet Tvé šikanující a ponižující výpady.

Když nám Atík odešel (bože pro? tak neúprosn? letí jen ten ?as a bolest po?ád z?stává???), p?evzala jsi nadvládu nad Darganovým dvorem. Ach jo, Bintilko naše, kdo te? bude chodit ?apce vysv?tlovat, že psí návšt?vy u nás se nestraší? Nebo jsi snad stihla ?apinku a Colinku a Bonbóna pou?it o tom, jak se mají chovat až tu nebudeš? Vždy? jsi odešla tak rychle...

Už jsi zase vedle Atíka, spíš v??ným spánkem a Atík je op?t tvým u?itelem a vychovatelem. S Darganem te? možná lamentujete nad tím, jak to tady dole vedem, když odcházíte bez nás. V??te, není pro nás nic horšího než v?domí, že nem?žete z?stat s námi navždy!!!!!!

Milá Bi?uško, D?KUJEME ti za všechny hezké chvíle, které jsme s tebou mohli prožít, za všecku tu legraci a pot?šení, které jsi nám dop?ávala. Odpus? nám vše, ?ím jsme ti ?inili p?íko?í. Milovali jsme t?, a víme, že i ty nás.